Po hřebeni ke Grünhornu

24. června 2017 v 19:00 |  Výlety
Druhý výlet jsme naplánovali po hřebeni a rozhodli jsme se při něm využít služeb techniky a do výšky se trochu přiblížit pomocí lanovky. Trasu jsme původně plánovali malinko jinou, ale díky tomu, že nám kamarád opět nabidl odvoz, mohli jsme sejít zpátky dolů po druhé straně kopce. Ale popořádku...





Výchozím bodem naší cesty byl i tentokrát Mittelsberg, odkud jede kabinová lanovka až těsně pod vrchol Walmendinger Horn (jízdné jen nahoru stojí 20€ za osobu). Od lanovky jsme si nejprve vyběhli vyšlápli až na samý vrcholek hory do výše téměř 2000 m.nm. (přesně 1996), kam je to jen pár set metrů a kde stojí želený kříž (ostatně jako na spoustě rakouských horských vrcholů). Pak nás čekal krátký sestup na rozcestí, kde začínala naše hřebenová, modře značená cesta. I tak nás ovšem čekala spousta stoupání i klesání. Většinou tedy krátkých, ale poměrně prudkých, protože kamenitá úzká pěšinka, po které jsme šli, věrně kopírovala členitý hřeben, který svým profilem připomínal nejspíš pilu.





Přes vrcholky Muttelbergkopf a Ochsenhöfer Köpfle jsme došli až do sedla Ochsenscharte a odtud jsme se pustili po červené značce do docela prudkého stoupání na vrchol Grünhorn, což byl nejvyšší bod naší cesty - 2039 m.n.m. Dál jsme pokračovali po mírně klesajícím hřebínku do sedla Starzeljoch (cestička byla místy hodně úzká a svah na obě strany dost prudký) na rozcestí. Z tohoto rozcestí se dá sestoupit dolů do Baadu (což byl náš původní záměr), jít pod hřebenem zpět k horní stanici lanovky a nebo se vrátit zpět na rozcestí v sedle Ochsenscharte. My jsme volili poslední možnost a vrátili se po třetí straně pomyslného trojúhelníku zpět do sedla, ze kterého jsme vyšli na Grünhorn.






Další cesta už jen klesala - nejprve poměrně po červené přes chatu Schwarzewasserhütte k chatě Melköde, u které je pěkný vodopád (tedy když jsme tam byli my, byl to spíše vodopádek, ale podle koryta tam jindy teče vody mnohem víc). Další klesání už bylo velmi pozvolné po pohodlné štěrkové cestě značené žlutou značkou. Cesta nás asi za pů hodinky dovedla až k horské chatě Auenhütte, odkud už jsme měli zajištěný odvoz.



Celá trasa měla necelých 13 km a ušli jsme ji (i s odpočinkovými pauzami) asi za 6 hodin (cesta po hřebeni nám trvala skoro dvě a půl hodiny, ač má pouze 4 km, podobné je to s výstupem na Grünhorn - necelý kilometr jsme stoupali min. půl hodiny).


(na rozdíl v údaji o nejvyšším místě cesty a skutečné výšce vrcholu Grünhorn nehleďte- je to tím, že jsem se při vyznačování profilu na mapě netrefila přesně na vrcholek)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dáša F. Dáša F. | Web | 24. června 2017 v 19:16 | Reagovat

Stáni, to jste si hezky vyšlápli. Jste šikulky, já bych to asi nedala. Nádherná místa a moc krásné fotky. A ta poslední u jezera, ta už je taková uvolňující.
Přeji krásné dny.

2 werka13 werka13 | E-mail | Web | 24. června 2017 v 20:38 | Reagovat

[1]: Jj, Dášo, u toho jezera už to byla pohodička - pohodlná cesta, skoro po rovině. Já mám ráda ale i ten pocit, když se překonám a s vypětím všech sil se na ten kopec doškrábu :-).

3 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 25. června 2017 v 8:08 | Reagovat

Krásný výšlap. Krásné fotky.
Líbilo by se mi to, ale myslím, že už bych na to neměla. Už jsem trochu za Zenitem :-) svých sil :-(
Hezké dny přeji!
Hanka

4 werka13 werka13 | E-mail | Web | 25. června 2017 v 8:33 | Reagovat

[3]: Hani, já už nejsme taky žádný zajíc :-D a kondička taky není, co bývala  :-?. Do kopců jsem funěla děsně (a pauzu na vydýchání si dávala dost často).
Díky za návštěvu

5 Dominika Dominika | Web | 25. června 2017 v 11:48 | Reagovat

To jsou parádní fotky, takový výšky, ty rozhledy musely bejt úžasný :-)

6 werka13 werka13 | E-mail | Web | 25. června 2017 v 17:22 | Reagovat

[5]: Rozhledy opravdu stály za to. Nafotili jsme mnohem víc fotek, protože nás nadchl každý pohled do údolí nebo na hřebeny...

7 HankaŠ HankaŠ | Web | 25. června 2017 v 21:08 | Reagovat

Tak tohle je horský sen...krásné fotky,moc hezky popsáno.Nikdy jsem v těch místech nebyla,tak díky za zprostředkování.H.

8 werka13 werka13 | E-mail | Web | 25. června 2017 v 21:23 | Reagovat

[7]: Hani, tvoje pochvala mne mimořádně těší - ráda čtu tvé články na blogu a obdivuji tvé fotky...
Hezký večer.

9 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 26. června 2017 v 13:35 | Reagovat

Stáňo, jsi borec! Když vidím ty úzké cestičky na vrcholcích, nemám z toho moc dobrý pocit. Asi bych měla problémy takový výšlap absolvovat. Ale musela to být nádhera, pozorovat tu krajinu pod sebou...
Henrieta

10 werka13 werka13 | E-mail | Web | 26. června 2017 v 22:28 | Reagovat

[9]: Henrietto, většinou to bylo úzké, ale snesitelně. Jen na pár místech jsem našlapovala velmi, ale velmi opatrně, protože na obě strany to bylo velmi šikmo dolů. Ale časem nabídnu ještě poněkud šílenější fotku z jiné akce, kde jsem se musela "kousnout" mnohem víc. Jen to nestíhám sepsat, bylo toho teď najednou hodně. Takže ještě bude prvně asi jeden rakouský článek a pak budu mít taky jeden swapový... Jenže musím někdy taky pracovat a věnovat se domácnosti (doma mám teď takové malé Alpy z prádla na praní a žehlení) :-D

11 Danka Danka | E-mail | Web | 27. června 2017 v 7:00 | Reagovat

Fotky u křížů jsou nej! Ten krásný pocit, že to člověk zvládl! Jste dobří! D.

12 werka13 werka13 | E-mail | Web | 27. června 2017 v 10:26 | Reagovat

[11]: Jasně, Danko - manžel mne fotí na každém vrcholu, na který vylezeme, a většinou na nich fotím i já jeho. Dokumentace musí být :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama