Pod Malého Medvěda

28. září 2018 v 14:17 |  Výlety
Malý Medvěd je jedna z mnoha dvoutisícovek, které se nachází v národním parku Durmitor. Tyčí se nad Czernym jezerem má nadmořskou výšku 2217 n.m.m.. Asi kilometr od ní je ještě Velký Medvěd, který je o pár desítek metrů vyšší a má dva vrcholky (Severní a Jižní). Cestu jsme naplánovali podle papírové mapy Durmitoru (na mapě na netu jedna její část vyznačená nebyla) a byli jsme trochu zvědaví, zda nedopadneme jako při cestě k Bobotov kuku, kdy jsme část plánované trasy v terénu nenašli.



Už potřetí se východiskem výletu stává parkoviště u vstupu do NP. Odtud vyrážíme už známou asfaltkou k Czrnemu jezeru a pak kousek po okružní cestě kolem něj. Brzy nás ale směrovka s nápisem "Mevěd" nechává stoupat od jezera do zalesněného svahu. Stoupání je sice setrvalé, ale snesitelné (ani nepotřebujeme pauzy na vydýchání). Asi po dvou kilometrech se cesta rozdvojuje - my pokračujeme ve stoupání směrem sedlo Struga (druhá cesta míří k lanovce na Savin kuk). Stoupání dál vede lesem nebo kosodřevinou a postupně začíná být strmější.




V sedle Struga je další křižovatka - jedna cesta vede dál v podstatě traverzem na Terzin bogaz, druhá odbočuje vzhůru směr Malý a Velký Medvěd (to je ta, o které jsme si nebyli jisti, zda bude v terénu skutečně vyznačena). Po krátké pauze se tedy vydáváme po značce vedoucí strmě do kopce. Svah se zdá téměř kolmý. Trekové hole odkládám do batohu, protože ke stoupání vzhůru dost často využívám ruce, kterými si pomáhám při výstupu a přidržuji se na místech, kde to trochu klouže. Stoupání se zdá nekonečné - a přitom je to asi jen 500 m (ale s převýšením zhruba 300 výškových metrů). Ani nevím, kolik "vydýchávacích" zastávek jsme cestou nahoru udělali, ale nakonec jsme se do sedýlka pod Malým Medvědem vydrápali (a když jsem se koukla,kudy jsme lezli, tak se mi skoro zatočila hlava).



V sedle pod Malým Medvědem je z nadmořské výšky 2170 m.n.m. nádherný pohled na Czrné jezero, Savin kuk i další okolní hory. Když popadneme dech, dostatečně se pokocháme výhledy a uděláme spoustu fotek, tak začínáme řešit kudy dolů - nahoře totiž není označené žádné rozcestí, přitom by se tu měla větvit cesta na Velkého Medvěda a cesta dolů směrem k druhému břehu Czerneho jezera. Naštěstí z kosodřeviny ve svahu vylézá dvojice turistů a my díky nim víme, kde máme značku vedoucí dolů hledat.



Ukazuje se, že cesta dolů je ještě větší krpál než cesta nahoru, navíc je mnohem více kluzká (kombinace hlíny, jílu, vlhkých kořenů a kamení fakt není ideální terén). Nakonec jako nejjistější způsob volím posun ve dřepu nebo po zadku, protože tak si ve svahu přijdu nejstabillnější. Zejména na prvních asi 300 m, kde sklesáme o 200 výškových metrů, je to v podstatě můj jediný způsob pohybu. Po zhruba kilometru se dostáváme do údolíčka na mapě označeného jako Indini dolovi a cesta se konečně narovnává. Pak dokonce pár desitek metrů stoupáme ke hraně údolí, kde se připojujeme na cestu vedoucí od Katun Lokvice. Po té bukovým lesem klesáme přes rozcestí Jakšíča mlyn k břehům Czrneho jezera a kolem něj pokračujeme až na asfaltku vedoucí k parkovišti.








Celkem jsme ušli asi 12 km s převýšením asi 900 výškových metrů. Vzhledem k terému to asi byla nejnáročnější cesta, kterou jsme šli - jak stoupání, tak klesání od Medvěda nám fakt dalo zabrat. Určitě vyžaduje pořádné boty a moc bych ji nedoporučovala těm, kdo mají závratě. Celá trasa, kterou jsme prošli, je vyznačená na papírové mapě Durmitoru, na mapě na Seznamu.cz není vůbec vyznačeno stoupání k Malému Medvědovi. V terénu je značení bez problémů s výjimkou zmiňované odbočky směrem dolů zpět k Czrnemu jezeru, po které jsme díky absenci jakéhokoliv rozcestníku museli trochu pátrat (a nebýt procházejících turistů, kdoví, jestli bychom ji našli).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 28. září 2018 v 20:07 | Reagovat

NO, já Ti něco řeknu. Jsi fakt DOBRÁ !!!
Fotky jsou krásné, ale ta představa,že bych se takhle šplhala :-D .
Měj hezké víkendové dny!
Hanka

2 Michaela Michaela | E-mail | Web | 29. září 2018 v 8:36 | Reagovat

Vždyť vy jste horolezci 8-O  :-)
Já bych to asi nedala....ale jinak je to krása.

3 Marta Marta | Web | 29. září 2018 v 9:26 | Reagovat

Stáni, obdivuji, kolik toho zvládnete. Já bych to nedala ale být zdravá. Krásné fotky. Měj pěkný víkend.

4 werka13 werka13 | E-mail | Web | 29. září 2018 v 20:35 | Reagovat

[1]: Hanko, musím říci, že šťastné slezení kopce docela vyplavilo endorfiny :-)

5 werka13 werka13 | E-mail | Web | 29. září 2018 v 20:36 | Reagovat

[2]: Míšo, nahoru jsem nějak vylezla. No a dolu se musí, to nic jiného nezbývá, i když se jeden trochu bojí :D

6 werka13 werka13 | E-mail | Web | 29. září 2018 v 20:37 | Reagovat

[3]: Marti, musím říci, že ten den jsme toho fakt měli "plné krovky". A ještě nikdy jsem z cesty z kopce nebyla utahaná tak jako tentokrát :-D .

7 Ráďa Ráďa | 29. září 2018 v 20:51 | Reagovat

Veverko, skvělý výkon, klobouk dolů !!!

8 Helena Helena | E-mail | 30. září 2018 v 7:21 | Reagovat

Mohu se jen opakovat, jsi fakt dobré! Asi bych musela zůstat nahoře (kdybych se tam tedy vyškrábala), dolů bych jela nejspíš po zadku...
Stáni, měj hezkou neděli, Helena

9 werka13 werka13 | E-mail | Web | 30. září 2018 v 13:10 | Reagovat

[7]: Ráďo, díky :-)

10 werka13 werka13 | E-mail | Web | 30. září 2018 v 13:11 | Reagovat

[8]: Heleno,  však já taky to největší klesání v podstatě po zadku brala :D

11 Motýlek Dý Motýlek Dý | Web | 1. října 2018 v 10:08 | Reagovat

Opět nádhera. Muselo tam být opravdu krásně. Jsi dobrá, žes tam takhle "šplhala", já bych se bála. :-D
Hezké dny přeji, pa.

12 werka13 werka13 | E-mail | Web | 1. října 2018 v 21:49 | Reagovat

[11]: Dý, ty hory jsou fakt moc hezké. Jinak - já se ve výškách taky trochu bojím, ale většinou se "kousnu" a lezu (a nakonec - dolů pak člověk musí :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama